Chlor je hlavní důvod, proč je voda z vodovodu mikrobiologicky bezpečná a nezávadná i tehdy, když musí projít kilometry potrubí. Na druhé straně jde o látku, které si ve sklenici vody snadno všimnete podle typického zápachu či chuti a která může při sprchování dráždit citlivou pokožku či vysušovat vlasy. Podívejme se společně na to, proč se voda vlastně chloruje, jaké limity u nás platí a jak můžete chlor z vody odstranit.
Zdroj foto: Lazy_Bear / Adobestock.com
Chlor se ve vodárenství používá od 19. století a dodnes jde o nejrozšířenější a cenově nejdostupnější způsob dezinfekce. Ničí bakterie, viry a ostatní mikroorganismy a brání jejich rozvoji ve vodě.
Požadavky na kvalitu pitné vody v Česku stanovuje vyhláška č. 252/2004 Sb. Pro volný chlor určuje v místě spotřeby mezní hodnotu 0,3 mg/l. Pokud se k dezinfekci používá vázaný aktivní chlor, pro celkový aktivní chlor platí mezní hodnota 0,4 mg/l. Vodárenské společnosti kvalitu vody pravidelně sledují a dávkování přizpůsobují tak, aby byla voda mikrobiologicky bezpečná a zároveň splňovala stanovené limity.
Přítomnosti chloru ve vodě si přitom většina z nás všimne. Stačí si ke sklenici s vodou přivonět nebo se napít. Každý z nás je však jinak citlivý a hodně udělá i to, jak je voda teplá nebo jaké minerály obsahuje. I když z vodovodu ucítíte výraznější chlorový zápach, vůbec to nemusí znamenat, že vodárny překročily povolené normy.
Chlorovaná voda z vodovodu je sice bezpečná, chuťově ani při sprchování však často nepatří k nejpříjemnějším chlor dodává vodě štiplavý zápach a chuť připomínající bazén. Odráží se to na chuti čaje, kávy i jídla připraveného z takové vody.
Při dezinfekci navíc chlor reaguje s látkami přirozeně přítomnými ve vodě a vznikají vedlejší produkty chlorování. Vyskytují se ve stopových množstvích, která obvykle nepředstavují zdravotní riziko, chuť vody však ovlivnit mohou. Při sprchování se chlor nejen vstřebává pokožkou, ale také vdechuje. Může vysušovat pokožku, dráždit ji a u citlivých lidí, zejména s ekzémem nebo astmatem, zhoršovat příznaky.
Pokud jste napojeni na veřejný vodovod, o rozbor můžete požádat vodárenskou společnost, která kvalitu vody průběžně monitoruje. Rychlejší možností je domácí test. Pokud máte vlastní studnu, nechte si udělat laboratorní rozbor, který zahrnuje mikrobiologické, chemické i fyzikální testy, a to i tehdy, pokud vodu považujete za čistou.
Nejjednodušší je nechat vodu odstát, dokud se chlor neodpaří, případně ji převařit.
Praktičtější a účinnější jsou však filtry:
Chlor ve vodovodu není nepřítel, ale nástroj, který pomáhá zajistit, aby voda zůstala zdravotně nezávadná až do chvíle, kdy dorazí k vám domů. Používané dávky jsou u nás nízké a zdravotně bezpečné. Pokud vám však vadí chuť či zápach vody nebo máte citlivou pokožku, jeho přítomnost v domácnosti lze minimalizovat.